Nooo, co bych pro flašku neudělal. A navíc když stačí jenom letět. Tož jsem konečně po dlouhé zimě zanechal klávesnici jejímu osudu, nahlásil, že mi vypnou proud kvůli údržbě, což se posléze ukázalo jako skvělý taktický tah na umlčení telefonu šéfů a protivných zákazníků a směle vyrazil na Skalku. Bylo moje první jarní polítání a tak beru spíš jako kontrolu vrchlíku, jestli ho přes zimu nesežraly myši. Startuju mezi prvníma, Zatím to nic moc nevypadá, nějak se držím a pomaličku se zvedám.
Zatím nic moc, tak se vydávám na náhodnou cestu bez cíle směrem před kopec s myšlenkou, že když to pohnije tak se po větru vrátím. Štestí je při mně a tak doklužu až do kotle ke Kněhyni, tam se zvedám až pod základnu a s optimismem na váriu ( 2800) vyrážím směr Smrk, kontroluju vodu v přehradě a hle, za ní došly mráčky i optimismus. Chvíli Váhám, ale nezbývá než se kousek vrátit k Lysé. Troška vyčkávání, rozhlížení se po kraji a pak šup dozadu do hor. Hlídám výšku, protože odtamtud bych opravdu jít pěšky nechtěl blížím se hraničnímu hřebenu se Slovenskem a mráčky docházejí, tak ladím klouzák ať doletím aspoň na rozumnou louku na Horní Lomné, tam už jezdí autobus :o). Trošku prohnívám, ale nad tou loučkou, na kterou už se dá trefit potkávám nějakou nesmělou bublinku ve které se nějakou dobu potácím až se dopotácím na Dolní Lomnou a tam mi to konečně zapnou a tak otočńák jednoho známého trojúhelníku na Kamenitém pohodlně protáčím. Chvíli váhám kam dál, nakonec si říkám, že to můžu zkusit zase zpátky. Nabírám směr Javorový a zase jenom hniju, všude tma odhaduju, které žebro na tom hřebenu ještě přeskočím,až nad Tyrou za Javoráčem jsem omilostněn a ve výšce kopce potkávám drobný stoupáček se kterým se trošku poposunu. Pohupuju se kousek nad hřebenem a uvažuju kudy kam. Dolétám na Lipový a vidím jak proti mně letí houf padáků (asi 3 :o) od Travného. A taky vidím, že tam odkud letí se psí výškou se konečně začíná něco dít. No,co, z Morávky je lepší spojení než z Javoráče a tak s tímto vědomím žudlám a žudlám nuličky směrem k Travnému. Štěstí mi přeje a tak se dostanu až na Travný v mírném,ale stoupáku. Je už celkem pozdě a tak zázraky čekat nemůžu. Dotáčím 1600 nadmořských a zoufale koukám na Lysou. Za tím hřebenem už je zase lepší spojení :o) A tak, když pán bůh víc nedal, letím s touhle výškou, třeba to vyjde. Troška přemlouvání, modlení a nadávek a na Lysou dolétám ve výšce vysílače. Uf, to už bych i došel. Ale pořád se ještě dají najít nějaké ty nuličky a tak co je cestou točím až nad Ostravicí zavládá ticho. Tak kloužu tím tichem, počítám metry a vím, že to asi nevyjde, probouzí se srdce závodníka tlačím to i očima, bylo by pěkné to doletět. Zbožné přání. Tak kam to bude? Na golf, k trati, kde je k tomu autu nejblíž? Pomalu začínám vzpomínat jak se vlastně přistává, když se náhle nad Larou ozve ouško a lehkým klapnutím se připomíná, že naděje stále neumřela. Točím, nic, točím něco, točím, stoupání se dostavilo. Sice úzké a divoké, ale zase ta poučka funguje, že dokud se točí, ještě se nevyhnilo. A tak posunu to přistání na další louku, dalších pár otoček a přistávačka pod Skalkou už je na dohled. Tak ještě pár zatáček nad loučkou, teď když už to nepotřebuju to najednou nosí. A po 4 hodinách příjemného polítání dosedám na zem spokojený jak želva. Pomaličku balím a už se těším na vychlazené pivínko, kterým korunuju tohle krásné odpoledne.
No a teď se navíc těším jak se sejdem u té slivovice a bude nám znovu krásně. :o) |
