|
Javorový – Frenštát pod Radhoštěm, Bartošky |
|
|
|
Napsal Jiří Večerek
|
|
Sobota, 05 prosinec 2009 |
Rozhodnutí padlo již včera : jede se na Javoráč. Dnes jedu na kopec s tátou, který mi dělá svozaře. Sraz mám s rukama z Ostravska na HG přistávačce. Naložíme ještě 2 křídla ať nejedem poprázdnu a hurá na start.
 Těsně pod vrcholem stihneme ještě policejní hlídku a už nám nic nestojí v cestě. Je neděle tak je tu docela husto. Postupně se nás tu sešlo k 60ti padáčkářů a 9ti rogalistů. Někteří padáci se zvedali, jiní hnili. Byla čistá jen v dálce se dělali malé mraky a foukal VSV slabých 4m/s. Nebylo to moc přesvědčivé. Chtělo to hupnout do intervalu. S tátou jsem se domluvil na druhém vývozu a ve 1430 jsem šel na to. Hned po startu jsem zkusil žleb vpravo u černé sjezdovky. Měl jsem nuličku, ale chtěl jsem víc. Přelítnul jsem červenou doleva, ale nic. Rychle jsem se vrátil a protáhl to dál k lanovce a tam jsem se parádně vyzvedal vysoko nad hřeben. Přelétl jsem k vysílači, kde obvykle bývá bigbeat, ale stoupák. Taky že byl. Vytočil jsem pěknou výšku a přeskočil nad vrchol Javorový, kde už začínala točit 2 rogala v menší výšce. Pěkně jim to zabíralo a než jsem k nim doletěl byli už nademnou. Dvojice se rozdělila jeden to pustil západní směrem a druhý Laďa Štěrba, který ten den spěchal do práce, pokračoval jiho-západním směrem. Přitočil jsem si ještě trochu na Javorovém a spěchal za ním. Jo ve dvou se to lépe táhne… ještě živá vzpomínka na můj první pokus o přelet z Javoráče kdy jsem hupnul do rotoru za hřeben a už už vybíral ten můj strom, ale to je jiný let. Dnes mám výšku o nějakou tu stovku větší, a i když vítr zesílil, při přeskoku za hřeben to jde jako po másle. Šindelná, Ropice a už Morávka, kde je opět krásný stoupák. Laďa je stále o kousek napřed a i když se snažím, co to jde, při přeskoku mi vždy zase o kousek ulítne. Od Morávky to Laďa táhne hodně v předpolí kopců, nevím co má přesně v plánu a přitom se mi stále vzdaluje. Chvilku to zkouším za ním, ale posléze jak se mi postupně zmenšoval, přehodnocuji situaci a vracím se do kopců. Ještě se mi určitě nechce přistávat, ale nyní již plná odpovědnost za činy mě trochu znervóznila. Ještě před startem jsem si vytyčil cíl Velký Javorník, ten je tamhle a pak třeba i dál.
Lysá hora, mám ji přímo jižním směrem před sebou a koukám na ni. Strávil jsem na ní několik krásných zimních dobrodružství , na které mám skvělé vzpomínky. Doufám, že to tady musí někde být. Nalítám do žebra vedoucího od ní severním směrem na zasluněnou stranu a píípííípííííí – je to tady. Moc jsem se chtěl podívat na ni z blízka, ale využívám příznivého JZ snosu, dobírám výšku a pokračuji k cíli. Na smrku vidím dva padáky jeden přímo u vrcholu a jeden hodně vpředu s bídnou výškou. Pěkně si lebedím, jak jsem vysoko a kalkuluji jak dál. Letem se kochám Lysou, kterou mám teď úplně po své levici a už se začínám soustředit na další blízký cíl. Nad Ostravicí jsem nalítnul klesání a na Smrk jsem se dostal pod úrovní vrcholu. Opřel jsem se o SV stranu a pomalu se vyzvedal nad hřeben. Rovným letem jsem pokračoval k vrcholu. Zdálo se, že přímo u rozcestníku něco je, ale neměl jsem dost výšky, nebo kuráže řádně otočit zatáčku. Chvíli jsem prolítal jen částí a snažil se nějak líp vytočit. Zrovna tam byl mladý pár na vyhlídce, tak jsme na sebe mávali. Je příjemné s ostatními sdílet radost z volného létání. Padák stále svahovat, tak jsem musel počkat, až poodlítne víc severním směrem, abych se mohl líp vytočit. Podařilo se, lepší jadérko bylo několik desítek metrů západnějším směrem. Nebylo nijak výrazné, ale sílilo. Nedařilo se mi ho pořádně ustředit a zdálo se jako by se změnil směr větru víc k jihu. Nepodařilo se mi ani vytočit pěknou výšku. Už je po 16té hodině a tak si říkám, že to bude asi i tím. Víc se nezdržuji a pokračuji dál. Letím tu dnes poprvé a v terénu se moc, možná vůbec neorientuji. Poslední kopec co jsem znal Lysou, jsem nechal na trati a druhý Velký Javorník je ještě kus přede mnou. Snažím se, vzpomenout jak mi Honza vyprávěl jak tuto trasu lítá on. Vybavuji si jen ty vypečené historky, kdy se řítil v -12m/s v rotoru k zemi. Raději jsem přeladil na jinou vlnu a pokračuji dál podle terénu. Poletím napříč zalesněných žeber. Hned první nasluněné žebro mezi Velkou a Malou Stolovou má nějaký stoupáček. Je mnohem mírnější a dá mi opět hodně práce najít to nejlepší. Stále nižší a nižší dostup. Něco jsem, ale nakoupil a cítím se vítězně. Zrovna tady bych potřeboval pořádně nastoupat, dál na trati lesy  sahají jako nějaký plášť daleko do krajiny. Dál pokračuji přímo na další žebro. Poznávám Pustevny, další místo mých zimních dobrodružství. Jsem níž než bych si přál, ale přeci to musí fungovat! Další slabší stoupání točím u Zmrzlého vrchu bez výraznějšího snosu. Zkouším najít něco lepšího, ale místo stoupání jsem nalítnul pěkný klesák. Zvažuji, jestli se vrátit nebo pokračovat dál, když je cíl už takový kousek. Zkusím další žebro Okrouhlý, ale nic. Pokračuji dál rovně na Kladnatou. Nad údolím prolítám nevýrazné stoupání, ale zkouším ho využít. Tentokrát s výrazným jižním snosem nabírám nad sjezdovkou trochu výšky. Dál pokračuji přímo nad kráčejícími turisty po modré na Radhošť. Moc výšky nemám, ale věřím, že mě podrží svah. Ten, ale moc nefunguje, nerozumím proč. Při takovém snosu? Ve sníženém opadání míjím Radhošť v úrovni zvonice kapličky honem na nasvícenou stranu. Hledám, hledám, ale nic moc spíše ztrácím, než získávám. Je pozdě. Zvažuji, jestli změnit vytyčený cíl nechat se sfouknout dýzou a pokračovat někam nad Rožnov kde by to mohlo ještě fungovat. Budu mít vůbec dost výšky údolí k Javorníku překonat? Zkusím to na hřeben vedoucí přímo k Velkému Javorníku. Svah přeci musí zafungovat. V části údolí prolítám sníženým opadáním tak zkouším jestli mi to něco nedá. Drží, ale nezvedám se a přitom se zdaluji cíli. Musím upravit směr na žebro Kozinec před Javorníkem a už je mi jasné, že dnes to asi nedotáhnu. Dolítám v úrovni a pokouším se, udržet si výšku svahováním chvíli to jde, ale pak opět ztrácím. Ještě zkouším přilehlé plechové střechy, ale nic. Je to jako lítat na hrncem s vařící vodou. Občas to plkne, vzduch je prohřátý, ale nestoupám. Vracím se ke svahu zkusit vydržet, jestli se přeci jen něco neuvaří. Postupně se mě zmocňuje přistávací nálada. Vyhlížím si pěknou louku blízko stavení, kdyby něco, rozpočet a sedím. Je 17:02 mrzí mě, že jsem nedoletěl cíl, ale spokojen, že jsem dnes poprvé uletěl z Javoráče na trasu, viděl známé kopce z jiné perspektivy a pěkně si zalétal. Za fotky a dodání kuráže děkuji Laďovi Štěrbovi, stejně tak mému tátovi za super svoz.
|
|
