aneb AirTaxi Velký Javorník – Valašská Polanka.

 Je 9. června..…………znuděně sedím už třetí hodinku na ortopedii a v duchu přemýšlím, jak se pooperačně sportovně vybít …zvonící telefon mě probouzí …„Haloo, Coubo? …na Javorník? …jooo..ehm..supr..do tandemu..hmm..za hoďku? noo? …O.K. zkusím to!“ Tak nervózní jsem v ordinaci snad ještě nikdy nebyla. Souhlasím s několika týdny klidu bez namáhání kolene a vybíhám z ordinace. Vidina splněného snu mě naráz uzdravila a …no prostě jupííí!!! 

 Počasí krásné…z „odborných“ letových informací Couby si překládám asi něco jako…„Jo, dneska to půjde.“ Skoro jako v opilcově deliriu si navlíkám sedačku a instrukce o mravenčím rozběhu poslouchám jen napůl. Jakým údivem se taky stává, že Coubu mám najednou na zádech a hrabu nožkama do vzduchu… Půda pod nohama se ztrácí… (v té chvíli ještě nevím, na jak dlouho)…konečně…hihihííí…vnitřně ve mně všechno vře, ale navenek cítím, že bude lepší si emocionální výlevy nechat na jindy a nechat Coubu v klidu hrát si s větrem… cítím že mi vír, který si nás vytáčí k nebesům, dělá náramně dobře, žádné avizované závratě (nebo tak něco). Jen a jen štěstí v očích, kdyby byl foťák, myslím, že by to vypadalo asi jako dolary v očích strýčka Skrblíka. Konečně jsme nahoře… pípací krabička, se kterou Couba do té doby komunikoval, se dostává do ústraní a na řadu se dostávají všichni ti trpaslíci, co do mně za tu chvíli naskákali…Jupííííííí!!!
 …Otázky typu „…a co když se nahnu?…a jak se to vlastně řídí?…a…?“, Couba hravě zvládá, pěkně si povídáme a pokračujeme způsobile „na Rožnov“. Okružní let nad prosluněným Rožnovem pokračuje směrem nad Bystřici. V jedné chvíli už se zdá, že přistáváme na santovském kopečku v „maminčině zahrádce“, ale vítr má s námi jiné úmysly. Let se prodlužuje a vypadá to, že nás to i přes nevrlý pískot kabičky směrem dolů nechá proletět se nad Vsetínem…a nejen nad ním.
…Vsetín – 28 km od Javorníku…kurňa…to přece nejde, aby to nešlo přes 30 km!!! S deštěm v zádech a malou výškou se Couba snaží překonat co možná nejvíce. Jupííí, opět nacházíme vír, který nás dostává vzhůru a zachraňuje před přistáním, ne však před deštěm. Letíme, 29 km, 30, 31, 32 pomalu klesáme a přistáváme (tak jemně bych neseskočila ani ze židle ;-) v ohradě pro krávy s konečnou délkou 33 km od Velkého Javorníku. Teprve teď nás dohání lijavec a při balení padáku se jen tiše vtírá otázka „A jak se dostaneme zpátky???“. Couba prohledává kapsy – bohužel bez telefonu. Já, jako nezkušený pasažér, jak jinak než taky. Bylo by asi velkou vymožeností vlastnit auto na ovládání… Zbývá tedy cesta vlakem… (Mimochodem…opět se tu ocitám pod pojmem „Nezkušený pasažér“, kdy zjišťuju, že finanční pomoc bude vítána).
 Nasedám do vlaku a s pocitem mistra světa se nechávám vézt domů.

 Další fotografie z létání na tandemovém padáku si můžete prohlédnout ve foto galerii - Paragliding Tandem.

 Více informací k tandemovém letu a tandemovému přeletu se dozvíte na stránce - Paragliding tandem.

 Bližší informace vám rádi sdělíme na tel. 603 864 396, 608 435 430 nebo na E-mail: Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny