 Organaya
Jedna padáková škola na svém webu v propagaci k zájezdu do Španělska vychvaluje terén na jih od Andorry jménem Organya. Terén byl v nižší části hor a navíc přibližně ve směru naší cesty domů. Když jsem se na tenhle terén ptal místních v Castejónu, říkali že je to místo dobré tak pro akrobaty. Při mé znalosti španělštiny jsem nepochopil, jestli je to tam takový bigbeat nebo je to tréninkové místo. Městečko Organya nás uvítalo bouřkou. Slečna v místním infu nás nasměrovala na přistávačku, která je asi 1 km za městem vlevo od C14 při cestě do Andory.
 Místní lítači tu mají dřevěnou boudu – klubovnu obrostlou mandlovníky. Nikde nikdo, jen jeden karavan, v něm Francouz s manželkou a dcerou. Ptali jsme se na cestu ke startovačce na hřebeni. K našemu překvapení ukázal na dvě mýtiny, jednu asi 150 a druhou 50 m nad námi. Prý to tu tak termicky funguje, že není třeba jezdit výš. Startuje se buď tak do 11, nebo až po třetí, jindy je problém na termicky aktivní přistávačku sednout.
Ráno naše naděje na lítání rychle zhatily rostoucí mraky. K našemu překvapení pod černou oblohou odstartovaly 2 padáky a během minuty se v krkolomných figurách zřítily na zem. Jeden z nich byl Raul Rodriquez. Je hezké vidět legendu na vlastní oči. Asi tři minuty na to přišla hůlava a do pěti minut slejvák.
Vyrazili jsme do Andorry za levným alkoholem, jídlem a naftou. Nákupy a následná oslava narozenin se povedly. Francouz nás ve tři ráno sundával ze střechy kůlny rozespalým řevem: „Shut up your faces, boys!!“
 Ráno bylo v poklidnějším tempu, kluci se jeli koupat k řece bez vody a já jsem uklízel flašky a plechovky. Když kolem jedné začala opět bouřka, bylo rozhodnuto: Hasta la vista Espanya, jedem do Francie.
Chamrousse
Další den už jsme v lyžařském středisku Chamrousse nad Grenoblem a jedem s Danečkem lanovkou na start. Jiřík dělá dobrovolně řidiče a sjíždí autem do údolí. Nad horami za startem tmavé mraky, vpředu za masívem Chartrouse nádherná kovadlina jak od Dvořáka z knížky. Ve vzduchu je pár padáků, tak jdem do toho. Protáčíme pár stoupáků, kocháme se alpskou krajinou a po hodince radši přistáváme. Večer se ještě stavujeme na St. Hilaire, spíš tak z nostalgie, na pořádné lítání je pozdě. Grand Bornand
Jako tečku jsme zvolili oblíbené Annecy. Večer u řeky jsme ale potkali lítače z Prahy i s celou rodinou, který znal snad všechna letová místa ve Francii a doporučil nám pár prý skvělých míst v okolí. Ráno míříme do Mieussy, projíždíme Grand Bornand, kde už v 11 visí nad kopcem hrozen minimálně 30 padáků. Trošku znervózníme a průměrná rychlost jízdy se znatelně zvyšuje. K našemu překvapení je o údolí vedle oblačnost do půlky hřebene a Mieussy je v mraku. Valíme tedy zpátky do Bornandu, kde zjistíme že poslední lanovka odjela před 10 minutami a polední přestávka končí 13.30. Oblačnosti přibývá a podmínky se zhoršují.
Hned po startu se zvedám do základny a chvilku poletuji sem tam. Pak se vydám na malý oblet údolí. Při přeskoku na protější hřeben mířím do nasvíceného sedýlka, kopíruji trasu tandemu přede mnou – kdo jiný než místní tandempilot ví, kam letět. Tandem dostává slušný výprask, nenechávám se odradit a dostávám ho taky – několikrát, přece to hned nevzdám. Třikrát a dost, letím na přistání. Když jsem pak za chvíli viděl, jak se z vedlejšího údolí začíná přes to sedýlko valit mlha, pochopil jsem, o co šlo. A když jsem pak ještě později četl v reportáži ze závodů ME v Avorziaz (kousek od Bornandu, ve stejnou dobu) o „tricky weather“ a spoustě zrušených tasků, pochopil jsem, že jsem si ten den nádherně polítal. Celý výlet se perfektně vydařil, díky všem zúčastněným za skvělou partu a doufám, že jsme ve stejné sestavě nevyrazili naposled. Jsem rád, že jsme všude nepolítali a máme důvod se za pár let vrátit. |
