Samozřejmě má zdejší oblast i nevýhody. Silná termika přináší silnou turbulenci a každé kolo se většinou objevil nějaký záložák. Svozy probíhají po jediné asfaltové cestě, která probíhá přes obě stepi směrem do Mongolska. Kdo přistane v horách, má smůlu a musí se k cestě dostat, jak umí. Kdo má štěstí a doletí až do cíle, získává bonus ve formě 2 hodinové cesty na otevřené korbě náklaďáku zpět do kempu. Pokud přistanete na lákavě vyhlížejících zelených loukách u řeky, zjistíte že to jsou močály a stanete se terčem krvežíznivých sibiřských komárů – moskytiéra nutná! Cesta na start je možná jedině terénními auty nebo kamazy. Z hlediska vývozů a svozů je jediná možnost, jak si zde zalítat, účastnit se závodů nebo jet ve větší skupině a pronajmout si auto.

 Zažil jsem tu i 4 nejostřejší spirály mého života (a že jich na tandemu za rok protočím), kdy mi ve vysílačce zněl „stop task“, za zády se blýskalo a pár set metrů přede mnou pršelo. Přistál jsem na uších kolmo dolů do jakéhosi opuštěného lomu a do 20 sekund se spustil slejvák(nepřeháním).   Dlouho jsem tak rád nestál na zemi. Holt ruský rozhodčí je drsný chlap a přistávejte pokud je závod v plném proudu! Ten den jsme jeli na svozovém autě 4, další parta, kterou bouřka závala trochu (20 km) mimo, jela do kempu taxíkem. Bohužel i bouřky ke Kurai patří. Ale kdo se bojí…
 Závodů se jsem se účastnil poprvé v životě, takže nemám srovnání, ale řekl bych že celá organizace byla na velice dobré úrovni. Potkal jsem tu spoustu skvělých lidí z celého Ruska, Ukrajiny a Kazachstánu. Byla to pestrá sociální i geografická směsice převážně velice pohodových typů, kteří mě rychle vzali mezi sebe. Obzvlášť příjemná mi byla parta Sachalinů a blízko jsme k sobě měli i s partou 5 Poláků ze Zywiece, což je skoro v Beskydech. Jako velká výhoda v seznamování se ukázalo, že jsem cestoval úplně sám – je mnohem jednoduší zapadnout do místní party. S místními Altajci jsme přišli do styku málo, tábor tvořil jakousi uzavřenou enklávu, do nejbližší vesnice to bylo asi 5 km. Samozřejmě občas přijel jezdec na koni prodat nějaký kumys či šašlik. Asi 500 m od tábora postavili Altajci ruskou baňu (parní saunu) a jurtu. Saunu jsem s oblibou navštěvoval místo studené sprchy.
 Závodní létání pro mne byla úplně nová a příjemná zkušenost. Lítal jsem spíš na jistotu cíle, než na extra rychlost. Většinou se lítalo stylem každý sám na sebe, startovní pole se po startu, či prvním otočňáku rozpadlo a každý letěl, jak uměl. Možností volby trasy a stylu letu bylo mnoho. V cíli většinou bylo tak 20% závodního pole. Závody byly dva – první týden pohár Triady (pořádající klub) a druhý týden hlavní závod Otevřené mistrovství Ruska. V hlavním závodu, který se letěl na 5 kol, jsem z 87 účastníků obsadil 6. místo (a první místo mezi sériovými padáky – přede mnou byly jen závodní brusy), což považuji za osobní úspěch. V prvním závodu jsem zase byl členem vítězného družstva, takže jsem dovezl dokonce zlatou medaili. ;-)
 Ale závody nebyly to hlavní, proč jsem vážil dlouhou cestu. Hledal jsem spojení divoké a krásné přírody, široké ruské duše a skvělého polítání. Všeho se mi dostalo v míře větší než jsem čekal. Když jsem pak po 6 hodinách ve vzduchu a 110 km seděl pod temným altajským nebem plným hvězd, popíjel vodku a poslouchal Sanju, jak hraje Letova na kytaru, věděl jsem, že jsem si splnil jeden svůj velký sen. Jasně, potkal jsem spoustu kamarádů , které už asi nikdy neuvidím, viděl jsem místa, po kterých se mi bude jen stýskat. Ale zažil jsem věci, které se nedají popsat ani sdělit, byl jsem malinkou součástí neskutečného KURAI OPEN.

 Vot i vsjo što bylo
 nebude i ne tu
 vsjo kak u lude-ej
 vsjo kak u lude-ej.

  P.S. Jedna špatná zpráva pro ty, které mé vyprávění naladilo - pořádající klub si vybírá letos oddychový čas a mistrovství Ruska bude letos jinde než na Kurai.

 P.S.S. Je toho ještě moc k povídání - zvedání se 30 m nad zemí, točení nad mraky, sibiřských vesnicích, výškových rekordech, a…. snad to za mne dopoví fotky.

 Jinak díky Peťovi Rečkovi MAC PARATECHNOLOGY za skvělý Magus XC (nikdy nezklamal) a Vlastovi za inspiraci a prošláplou cestu.