|
Někdy v roce 2005, ovlivněn články Vlasty Puczoka o otevřeném mistrovství Ruska v paraglidingu na Altaji, jsem se začal chystat na lítací výlet na ruskou Sibiř. Přípravy byly náročné a trvaly dva roky – musel jsem vyřídit FAI licenci, získat pozvání a poté ruské vízum, sehnat letenky za rozumnou cenu, vysílačku 2m a spoustu dalších drobností. Mimo jiné to obnášelo prostát 2 dny před ruským konzulátem. Vše naštěstí zjednodušil internet jako zdroj informací a spolehlivý komunikační kanál, dokonce i na Altaj.
Dobře to dopadlo a po celodenním cestování letadlem s přestupem v Moskvě vystupuji brzo ráno na letišti v Barnaulu (nedaleko Novosibirska), což je vstupní brána na Altaj. Potkávám tu již spoustu závodníků. Organizace funguje perfektně, jako po celou dobu závodů. Batohy nakládáme do kamazů (vojenský ruský náklaďák, co projede takřka vše a rád se kazí) a sebe do docela luxusních autobusů. Následuje celodenní jízda přes celý Altaj, až do tábora v Kurajské stepi – hlavního místa konání závodů.  Zdejší step je úžasná jak z padáčkářského, tak z cestovatelského hlediska. Představte si 25 km širokou a 50 km dlouhou rovinu, obklopenou ze všech stran 4000 m vysokými horami. Tato rovina je z větší části vyplněna stepí, což je polopoušť žlutohnědé barvy tvořená suchou trávou, lišejníky a kameny. Stepí se klikatí meandrující řeka Čuja, která je těsně lemována sytě zelenými močály smrkovými pralesy. Tam kde se ve stepi objeví voda, rostou ostrůvky modřínových lesů. Když stoupáte ze stepi výše do hor, ocitnete se na nádherných kvetoucích loukách plných barevných květů. Výš se louky mění v kamenné sutě a vrcholy hor jsou věčně zasněžené a pokryté ledovci, které stékají do údolí. Troufal bych si zdejší krajinu a přírodu označit za jednu z nejrozmanitějších, co jsem kdy viděl. Pokud se vydáte stepí na východ, dostanete se do „ušelje“ – 30 km dlouhé soutěsky vedoucí do Čujské stepi, která je asi 4x rozlehlejší než Kurajská a sousedí s Mongolskem. V této stepi není problém vidět velbloudy.
 Z hlediska bezmotorového pilota bych si dovolil nazvat toto místo rájem. Startuje se z obrovské, ne příliš strmé louky ve výšce 2600 m.n.m., přistává se kdekoli ve stepi v cca 1700 m.n.m.. Převýšení start - cíl je tedy optimálních 900 m. Vzhledem k tomu, že se celá oblast nachází v samotném středu Asie, je zde velmi suchý vzduch. Termika funguje spolehlivě, základny ve 3500-4000 m.n.m. jsou standardem, výjimkou nejsou dny, kdy se lítá až do 5000 m.n.m.. Podmínky tu jsou spíše ostřejší, stoupáky 3-5 m/s jsou běžné, nesmí vás však překvapit ani 7-8m/s. Zdejší krajina nabízí ještě jednu zvláštnost, téměř ideální kombinaci létání v horách a v rovině. Někdy fungují hory, jindy roviny, občas také obojí. V takovýchto podmínkách asi nikoho nepřekvapí že průměrná délka kol byla 97 km, nejdelší task měřil 116 km a během 14 dní se odlétlo 8 platných kol. Kořením a sítem závodních tratí pak byl průlet soutěskou, kde dýza ukazuje svou sílu a není radno létat příliš nízko. Poučka je to jednoduchá, praxe bývá o to zábavnější. Zvlášť na závodech, kde se pud sebezáchovy chtě nechtě posouvá trochu jinam.
|
