Přišla zima a já se rozpomněl na slib daný uprostřed letové sezóny a začal obvolávat kamarády padáčkáře spící zimním spánkem. Zájem o kulturní výlet do hlavního města byl veliký. Můj plán pražské teambuilding akce (tak se teď prý vznešeně nazývá jakákoliv kolektivní schmelení se) byl obsáhlý. Plánoval jsem návštěvu Honzy v práci, chrámu svatého Víta, národního muzea, národní galerie, divadla, procházky po Petříně a na závěr nějaká restaurace. Většina zájemců o akci jej chtěla podstatně zkrátit. Nehodící se škrtlo a zůstalo to podstatné – Honza a hospoda ;-) Už zbývalo jenom časově doladit naše dny volna s hraďákovou službou. To se ukázalo jako nejslabší místo plánu. Když už to vypadalo docela nadějně, tak na poslední chvíli došla informace z Prahy o změně  služeb a zase nic. Plán návštěvy se přesunul dokonce místo víkendu na dny pracovní, jenže v Praze se pořád něco mění a na hradě obzvlášť. Když i do třetice se služby náhle změnily, upad Honza do podezření, že to dělá schválně. Pokud se dozvěděl, co vše na něj chystáme, tak se mu ani vůbec nedivím. Akce se tedy oficiálně nespustila, mejly se nerozeslaly, telefony nerozdrnčely. Když už jsem se na tu Prahu tak dlouho těšil tak jsem do ní i vyrazil. Další zástupci z Moravy, kteří nahlásili odpolední účastnit,  byli Zdenček a Leopold zvaný též  Polda. Oba si na další den vzali obětavě a hlavně prozíravě dovolenou.
 To že se v praze něco chystá zjistila i neznámá senzibilka (bezpochyby uviděla výjevy z nečekané a velké srážky pilotů) a zalarmovala policii. Policie se samopaly v rukou a obrněným transportérem v popředí, bedlivě střežila Ruzyňské letiště, zatímco jako epicentrum srážky paraglajdistů bylo určené jiné místo. Útulnější a méně na očích, restaurace U vystřeleného oka. To už ale trochu předbíhám.  
 V ono úterý třináctého jsem do Prahy naši stověžaté dorazil v časných ranních hodinách, pro jistotu zašel i na pražský hrad, Honza tam opravdu nestál, tak jsem si zařídil nějaké naplánované i neplánované schůzky a hlavně textovkama aktivoval aktivní jádro pražské kliky paraglidingu.
 Čas srazu se přesunul z páté na šestou hodinu večerní a do již výše zmíněné žižkovské hospůdky U vystřeleného oka. Sešli jsme se v množství nebývalém, takřka dvacetičlenném, na neplánovanost akce až překvapivě velikém. Pilo se, jedlo se a povídalo, dokonce i sportovalo. Občas, když se nikdo nenadál vítr do plachet zavál. (Vítr do plachet = rum a zelená ze dvou půlek do úst současně tekoucí, viz. ilustrační foto). Akcička pokračovala dál a dál, no co by jsem vám povídal. Ten, kdo tam byl ví a kdo nebyl nebo neví, stejně tomu neuvěří. Ale pěkné to bylo.

 Tak pěkné, že jsme se z mnohými zúčastněnými shodli na tom, že jak pravil Kozina, do roka a do dne, hin sa ukážeme. Takže příští zimu, opět akce Jiří na hrad! ;-)

 K této akci není vyjímečně žádná fotogalerie, většinou se totiž odehrávala po desáté hodině. Po desáté se nefotí, nenatáčí a někteří si pro jistotu ani nic nepamatují ;-)